Na internetu je záplava informací a je potřeba rozpoznávat, které informační zdroje jsou pravdivé a které nikoliv. Mezi základní kritéria, při odhalování nekvalitních informačních zdrojů patří rozsah textu, retrospektiva zdroje, producent informací, dostupnost zdroje a cena informací. Na základě důvěrnosti elektronický zdrojů jsou rozděleny do tří skupin:
- Zdroje matoucí – zdroje, o kterých je známo, že publikují záměrně lživé informace
- Neautorizované informační zdroje – není známo, zda publikované informace jsou, či nejsou pravdivé
- Autorizované informace – ověřené a důvěryhodné informace (bývá uveden zdroj, autor a odkazy na další ověření informací)
Nekvalitní a lživé informace můžeme tedy odhalit podle:
- autora a jeho pověsti
- korporace, která stojí za vznikem dokumentu
- designu stránek
- citací a odkazů na čerpanou literaturu
Informace lze na internetu vyhledávat pomocí různých vyhledávačů. Vyhledavače informací lze rozdělit na předmětové katalogy, vyhledávací stroje, metavyhledavače a virtuální knihovny.
Předmětové katalogy
- fungují na principu hierarchie
- jsou budovány ručně
- pokrývají menší část webového prostoru
- vhodné použít v případě, kdy přesně nevíme, co hledáme
- používají se při vyhledávání informací o firmách či výrobcích
- Yahoo!, Seznam, Centrum a další
Vyhledávací stroje
- automatizovaný sběr dat za pomoci robotů
- používáme hlavně v případě, pokud víme, co přesně hledáme, a pokud chceme projít co největší množství stránek.
- Google, Alta Vista, Excite a další
Metavyhledavače
- uživatelský dotaz je odeslán do několika různých informačních zdrojů (každý zdroj má svůj vyhledávací systém)
- Globalsearch, Search, Kartoo a další
Virtuální knihovny
- ručně budované databáze zaměřené na odbornou literaturu
- tvořeny informačními odborníky
- zaručují kvalitu informací
- Public Library, Virtuální polytechnická knihovna a podobně
